Ing. Václav Baštýř

Vážený pane Čupero,

 

domnívám se, že Váš dotaz směřuje především k rizikům původního návrhu loterijního zákona. Ten uvažoval o povinnosti provozovatelů elektronických prostředků zajistit nemožnost připojení koncových uživatelů ke stránkám nabízejícím loterijní a podobné hry zahraničními provozovateli nebo těmi, kteří nemají potřebné povolení.

 

Blokování čehokoliv cestou internetu je samozřejmě nesmírně komplikované. Jedním z řešení je požadovat blokování obsahu přímo po těch, kteří takovýto obsah produkují. Což je z pozice zahraničních provozovatelů prakticky nemožné, protože je naše národní legislativa vpravdě příliš nezajímá. Nebo blokování požadovat po třetí straně, kterou jsou v tomto případě poskytovatelé internetového připojení, jimiž nežádoucí obsah přitéká k českým koncovým uživatelům. Tato cesta by ad absurdum mohla vést k Vámi zmiňovanému blokování čehokoliv. Jsem proto rád, že jsme na jednání 21. června zvolili podle mého ten nejrozumnější kompromis. 

 

O návrhu zákona jsme hlasovali po částech, takže se podařilo přijmout ty části návrhu, které jsou podle mého rozumné a prospěšné. Tedy například možnost obcí, aby si samy regulovaly, zda chtějí mít na svém území výherní automaty atp. Přijali jsme i zvýšení odvodů z hazardních her ze šesti na dvacet procent. A i mým hlasem jsme nepřijali problematickou pasáž týkající se blokování stránek zahraničních herních společností. 

 

Co se týče mého názoru, zastávám negativní postoj k blokování obsahu internetu, to je vysoce aktuální mezinárodní problém, který si zaslouží komplexnější pohled než jen specifikací dílčích problémů – problematiky loterií, šíření pornografie, kriminálně závadných textů, idejí či třeba návodů na výrobu výbušnin. Když se podívám do historie, jakékoliv nové přelomové médium bylo vždy o krok před legislativou. Aby se vyhnulo svazujícím zákonům a monopolu BBC, vysílalo svoje hity před necelým půlstoletím slavné pirátské rádio „Radio Caroline“ a další stanice z lodí kotvících mimo výsostné vody Velké Británie. Stejně tak se na lodích ve dvacátých letech organizoval mimo dosah americké jurisdikce hazard nebo prodával alkohol v době prohibice… Vždy se v minulosti našel způsob, jak obejít kulhající legislativu.

 

S tímto efektem nutně musíme počítat i v současné době, jenom s tím rozdílem, že oním on-line celosvětovým multimédiem se stal internet. Nemohu se na problém volného šíření jakýchkoliv idejí nedívat v kontextu pátečního norského masakru. A nepoložit si otázku, co je pro řád světa důležitější. Zda absolutní svoboda projevu s šířením myšlenek včetně idejí takových lidí, jako je Anders Behring Breivik, nebo snaha dobrat se pravidel, mechanismů a technických řešení v mezinárodním formátu. Řešit problém národně restriktivně nemá v kontextu nadnárodního multimédia smysl.
 

Myslím, že tohle bude trvat mezinárodnímu společenství ještě dlouho. Zatím se můžeme učit přistupovat kriticky, rozpoznávat negativní stránky, dopady, rizika internetu a spoléhat na dílčí edukativní kroky, například zavedení mediální výchovy, která bude (nejen) děti učit, jak s novými médii zacházet.

 

Ing. Václav Baštýř

poslanec