Sladký život na úvěr

České Budějovice 20. 6. 2001

Vážený pane poslanče,

 
našel jsem si Vaše stránky na netu a jako sympatizant ODS si dovoluji se na Vás obrátit s dotazem, který mě v současnosti znepokojuje stále více. Situace v sociální sféře je děsivá
a není divu, že mnoho lidí, zatím to není můj případ, se dostává do situace, kdy přijdou o práci a nemohou, resp. nejsou schopni dostát svým závazkům z minulosti ať se jedná o splácení hypoték, běžných úvěrů či půjčky.
 
Chápu, že za zpoždění, neplacení atd. je nutno poplatníka potrestat úroky z prodlení a pokud nelze jinak tak projít soudní mašinérií až k onomu rozsudku,následně exekuci atd.
 
Co mě znepokojuje je fakt,že růst dluhu v takovém případě vlastněn nikdy nekončí a člověk nemá žádnou šanci na uspokojení dluhu vůči tomu,komu dluží,protože dnes je mnoho společností,které s dluhy drobných občanů obchodují, prodávají si pohledávky mezi sebou
a z nějakým 1000 Kč může dluh vyšplhat na sumu okolo 20 tis a stále dále.
 
Chci se zeptat,zda je nějaký zákon a pokud ne zda o tom někdo ve vrcholné politice uvažuje, že dluh může narůstat jen do určité chvíle, tedy ve chvíli, kdy prošel všemi způsoby vymožení, tak např. po určité době se jeho růst zastaví tak aby měl dlužník možnost splácet jej. Možná se nevyjadřuji přesně a nevím je li zřejmé co chci vyjádřit, ale je fakt, že nárust dluhů je kolikrát rychlejší než možnost jeho umořování ať již exekučně z platu, nebo jinou formou a to v případech kdy dlužník má více dluhů než jeden a pak nemá šanci své závazky splatit...
 
Rád bych toto téma nějak probral, domnívám se, že vše má své hranice a parazitovat na neštěstí druhého mi přijde hyenismem prvního řádu. Konkrétné příklady jsem schopen uvést.
 
S pozdravem a přáním mnoha úspěchů
 
Daniel Š.  

Vážený pane Danieli, 
 
z Vašeho obsáhlého dotazu vyplývá, že Vás problém dluhů a dlužníků v naší společnosti upřímně trápí. Na jedné straně vidím nepopiratelná práva solidních věřitelů, na druhé straně jsou však limity, z nichž jsou ještě dlužníci schopni čelit svým závazkům. Obecně řečeno, rostou ty dluhy, které neřešíme.
 
Momentáně nevím o žádné poslanecké iniciativě, která by se zabývala zmíněnou problematikou. Nejsem odborník na finance, ale nedokážu si představit, podle jakého klíče nastavit hranici únosnosti dluhu, kdy se stává nemravný a jak zabránit určitému typu lidí stále do nich upadat. 
 
Máte však pravdu, že není těžké stát se mimo svou vůli a ovlivňovací možnosti dlužníkem. Důvodů je spousta, ale vždy narazíte na několik společných atributů. Důležitá je otázka,
na co si vlastně půjčuji. Pokud věc má svoji hodnotu a časem ji nebude výrazně ztrácet, například byt nebo dům, v případě problémů se splácením mohu o vysněné bydlení přijít. Hodnota nemovitosti vytváří jistou záruku, stejně jako celá řada pojistek proti neschopnosti splácet. Přes všechna negativa, že se přestěhuji do horšího, život nekončí. Problém ale je,
když si půjčuji na věci rychle ztrácející svou cenu, například na dovolenou nebo udržení životního standardu. Tady nemohu odkázat na nic jiného než na prostý selský rozum. Budu
na to mít? Potřebuji to skutečně nezbytně? A úroveň všeobecné finanční gramotnosti je
i po dvaceti letech u dospělých žalostná. Inzertní rubriky jsou napěchovány inzeráty typu Peníze všem a do třiceti minut, k tomu nic víc než číslo mobilu. Všechno je tak jednoduché
a smlouva nepatrná formalita… 
 
Každý neseme odpovědnost sám za sebe. Ale i ve zdánlivě beznadějných případech existují řešení. Hlavní je sebenepříjemnější problém aktivně řešit, neschovávat se a čekat, až rána dopadne. Existují poradny pro pomoc s dluhy, bezplatné poradenské instituce i finanční poradci, splátkové kalendáře a další instituty, včetně soudních opatření, která determinují Vaši obavu z rostoucího dluhu donekonečna.
 
Naši největší rezervu a šanci spatřuji v prevenci. Nemám jezdit načerno, protože se to nedělá
a mohu dostat pokutu, která přeroste mé studentské příjmy. Nemám jezdit sto padesát v obci, protože ohrožuji sebe i druhé a dostanu pokutu, převyšující tři mé měsíční platy. I má svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Proto nemám na závěr po ruce víc, než trochu masarykovského přání, abychom se začali chovat zodpovědně – především vůči sobě. To nás ale žádný zákon nenaučí.
 
S úctou
 
Ing. Václav Baštýř
poslanec

Otázky a odpovědi

• Pane poslanče, očekával bych, že vzhledem ke svému vzdělání a dosavadní profesi budete spíše členem zemědělského výboru sněmovny. Proč jste se nechal zvolit do hospodářského výboru?..více >

Video

Jak je a bude

Fotogalerie