Ing. Václav Baštýř

Vážený pane Vilíme,

 

jak jste jistě zaregistroval, vývoj kolem mezinárodní dohody byl v některých zemích v posledních dnech opravdu turbulentní. Aniž bych očekával Váš dotaz, velmi intenzivně jsem se věnoval rešerším kolem ACTA už z toho důvodu, že celou problematiku vnímám jako komplikovanou. Jsem rád, že naše vláda zaujala, podobně jako některé další evropské země a dnes zcela nově i Soudní dvůr Evropské unie, uvážlivý postoj. A že tudíž vzniká prostor nikoliv pro pouliční demonstrace a jednostranná gesta, ale pro seriózní analýzu reálných dopadů přijetí. A pro vážnou diskusi odborníků. Alespoň v to doufám! Nemyslím si totiž ani náhodou, že by v našich podmínkách hrozilo to, co v některých bodech svého dotazu naznačujete. Nemyslím si, že by v signatářských zemích, jako jsou USA, Kanada, Japonsko či Jižní Korea, nastal tabletový či čtečkový teror… Jisté ale je, že být ostražitý ve chvílích, kdy mám obavy ze ztráty jisté části osobních svobod, je zcela legitimní.

Myslím, že z historického hlediska veškeré snahy o ratifikaci ACTA, stejně jako diskuse kolem případných rizik, jež by její aplikace mohla přinášet, nejsou ničím novým. Technický pokrok byl vždy v lidských dějinách skokem před sociálními vazbami a právním prostředím. Vznikala nová média, nové nosiče a společensko-právní klima na ně vždy reagovalo opožděně a jaksi s rozpaky. Vynález knihtisku byl ve své době celoevropským převratem. Ve dvacátých letech minulého století docházelo k podobným typům problémů s masovým rozvojem rozhlasového vysílání, které najednou lehko a jaksi bez ptaní začalo překračovat hranice států a ideologií. A ty na tento prvek nebyly připraveny.

V ještě radikálnější podobě do společenských vazeb a legislativních rámců vstoupil internet a nová média obecně. A je jasné, že dříve nebo později musí svět nastavit pravidla hry především pro „velké hráče“, protože celosvětový chaos v tomto odvětví by byl fatální. Tedy pravidla pro společnosti, jež programově a bez skrupulí profitují na duševním bohatství někoho jiného, či pro státy, které si příliš nelámou hlavu vývojem a kreativitou, ale bezostyšně a beztrestně si berou to, co se jim hodí. Jistě se shodneme na tom, že porušování autorských a průmyslových práv je zkrátka krádež a je třeba je v civilizované společnosti trestat. V EU porušováním autorských a průmyslových práv přijdou tvůrci o nějakých osm miliard eur ročně. Není to vůči tvůrčím lidem trošku nefér? Neměl by se někdo zastat slabší tvořící menšiny?

Nemyslím si ale, že by ACTA byla primárně strašákem, který by dupal po právech běžných a slušných uživatelů nových médií. Ostatně legislativní odborníci se shodují na tom, že dobrých pětadevadesát procent opatření, jež ACTA zastřešuje, již v naší legislativě v podobě dílčích předpisů máme, aniž o tom ti nejhalasnější odpůrci tuší.

Skutečně tato problematika není vůbec jednoduchá. Proto jsem vděčný za čas, který jsme díky postoji vlády a pozastavení schvalovacího procesu dohody proti padělatelství získali. Nesdílím hraniční obavy třeba Donalda Tuska a dalších evropských politiků, že by ACTA vedla k zániku internetu, to se rozhodně nestane. Je ale třeba, abychom s vaničkou nevylili i to pomyslné elektronické dítě.

 

S přáním brzkého jara

 

Ing. Václav Baštýř

poslanec