Jaké to je, když prší suché jehličí?

Praha 12. 8. 2011

 

Vydal jsem se v sobotu pěšky z Modravy na Poledník. Jezdím sem roky v zimě i v létě, na kole, na běžkách i jen tak v pohorkách. A samozřejmě bez zájmu televizních kamer, ačkoliv se Šumava v posledních dnech stala výtahem na první stránky deníků a do primetimů televizí pro leckterého politika, který přijel, nechal se vyfotit, natočit, po zádech poplácal, něco slíbil a zase odjel. A jsem rád, že to bylo bez kamer, protože mi celých těch třiadvacet kilometrů bylo „normálně do breku“. To, co tu v posledních měsících vidím, tu devastaci a spoušť, mne bere za srdce. Zelenou neuvěřitelně rychle vystřídala hnědá, na zemi leží nevyužitelné dřevo za stamilióny, transparenty domácích „Táhněte domů“, „Dejte nám pokoj“ a nad tím vším vítězný duch ochránců, kteří skrz (mrtvé) stromy nevidí (uhynulý) les…
 
Sledoval jsem dnes pozorně internetovou diskusi ředitele parku Jana Stráského s veřejností. „Proaktivistické“ dotazy se opakovaly: proč nenasloucháte těmto odborníkům a nasloucháte těmto, která lobby vás ovládá, proč se tehdy a tehdy těžilo tím traktorem a ne jiným a proč se vlastně těží? Jeden se dokonce ptal, proč je na Šumavě tak draho?
Ostatně, jestli to takto půjde dál, bude na Šumavě ještě dráž…
 
Jako u spousty dalších problémů této země nám v  diskusi řízené médii uniká podstata problému, příčina stavu, kterou válcuje mediálně vděčný obraz konfrontace. Zase dáváme přednost akci a obrázkům konfliktu před podstatou – kdo, kdy a za co vlastně může, kdo to zavinil a kdo a jak tu hrůzu může zastavit.  Natočme také ty, kteří v tom jsou nevinně, točme usychající umírající stromy, ty tisíce padlých smrků, točme životní příběhy místních, kteří na rozdíl od aktivistů nemůžou sbalit spacák a odjet do tepla městského bytu. Šumava je o kopcích, lesích, loukách, vodě a o tisících zakořeněných „Šumaváků“, kteří tu nejsou jenom na návštěvě, ale kteří tu musí nakrmit rodiny a přežít zimu…
 
A proto Vás nerozhodnuté prosím: nespoléhejte se na televizi a internetové diskuse a udělejte si obrázek sami. Přijeďte se podívat, jak rychle postupuje devastace kůrovcem, jaké to je, když po čerstvých kůrovcových holinách fučí vítr a prší na vás suché jehličí…
 
Do tváře Šumavy v posledních dvou třech staletích výrazně zasáhl člověk, bohužel. A bylo by bláhové trvat neochvějně na tom, že co člověk zkazil, příroda sama napraví. Spíše platí, že co člověk vysazováním monokultury zkazil, příroda reprezentovaná kůrovcem spíše „dorazí“. Kdysi jsem na běžkách jezdil z Bučiny do Finsterau dívat, co udělal kůrovec na bavorské straně. Teď to tu máme a hrozí nám, že se kůrovec může stát druhým Temelínem ve vztahu k části německé a rakouské veřejnosti. Vládní návrh zákona o Šumavě proto budu v poslanecké sněmovně podporovat „všema deseti“, protože Šumava potřebuje jasná pravidla a klid na obranu, jinak to taky nemusí zvládnout…
 
Ing. Václav Baštýř
poslanec

Otázky a odpovědi

• Pane poslanče, očekával bych, že vzhledem ke svému vzdělání a dosavadní profesi budete spíše členem zemědělského výboru sněmovny. Proč jste se nechal zvolit do hospodářského výboru?..více >

Video

Jak je a bude

Fotogalerie